Mír v Evropě přestává být politickou prioritou

Současný stav konfliktu na Ukrajině, jeho dopady a sankční jednota Evropy nejsou takové, jak je to cenzurovaně prezentováno nynější pokročilou demokraturou, zejména nám obyčejným lidem. Česká republika je totiž dle mého názoru jedním z pokusných evropských projektů konečné transformace ovládání společnosti s využitím masmédií a nastupující dluhové závislosti.

Čím vyšší dodávky těžkých zbraňových systémů proudí do zóny konfliktu, tím více myslím na otázku amerického diplomata G. F. Kennana, který v roce 1998 varoval před rozšiřováním NATO, tedy »zda postup NATO na východ zvýšil bezpečnost evropských států, nebo je učinil zranitelnějšími«.

Předchozí měsíc v médiích jsme byli již před konečným odpojením od dodávek ruského plynu a Ruská federace byla na odchodu z Ukrajiny. Skutečnost je ale poněkud odlišná.

Začala doslova politická zákopová válka, kde totální konec, předpokládaná porážka a oslabení Ruské federace je přednější míru! Elitám nevyhovuje současný model Ruské federace, zajídá se jim pravidelná nesmrtelnost ruského »Velkého vítězství«. Neschopní politici využívají situaci k ospravedlnění zejména neřízené energetické, komoditní i potravinové inflace, prosazení nebo krytí strategických politických chyb.

Nákladné projekty amerických elit

Spojeným státům americkým se nepodařilo pomocí jejich projektů zatím dostatečně přetvořit Rusko, Sovětský svaz a následně současnou Ruskou federaci k obrazu svému, tedy profitovat dostatečně z její společnosti. Ovládnout tuto společnost, vytvořit korporátní socialismus a znemožnit mu přístup ke svobodnému trhu.

Všechny zásadní projekty, do kterých byla vynaložena značná finanční podpora a politické úsilí, včetně inkorporovaných idejí, bylo Rusko schopno vždy překonat. Jednalo se o projekty Západu s významnou účastí elit USA. Jedním z těchto projektů byla politicko-finanční podpora komunismu a bolševické revoluce v Rusku, bez které by neměla šanci na úspěch. Následným příkladným projektem byla podpora vzestupu Adolfa Hitlera k moci a jeho inspirace nejen rasovými zákony USA, ale i americkým New Dealem. Opět připomínám, toto vše za podpory elitářských finančních institucí Wall Streetu.

Dalšímu projektu USA, kterému dnes Ruská federace čelí, je původní podstata NATO. Tedy vojenská aliance, která byla vytvořena USA, Kanadou a několika evropskými státy v roce 1949, aby zadržela to, co se začalo nechtěně rozšiřovat, tedy SSSR a komunismus. Paradoxem je, že to, čemu vytvořily hráz, bylo dříve stvořeno jako globalizační plán elit Západu.

Pohled Západu je ale takový, jak uvádí profesor University of Michigan Roland Sunny, že »Kreml by měl chápat a akceptovat, že aktivity aliance, mezi nimi válečné hry plné amerických tanků zinscenovaných v blízkých pobaltských státech a raket rozmístěných v Polsku a Rumunsku, které jsou podle USA namířeny proti Íránu, v žádném případě nepředstavují hrozbu pro ruskou bezpečnost.«

Rusofobní monument má ale své limity. Poslední stavební kámen má potenciál rozpoutat rozsáhlý válečný konflikt. Rusofobie a repatriace ruských hodnot se stává politickým procesem postupného odpouštění Ukrajině za etnickou genocidu Poláků na Volyni, USA za svržení atomových bomb na Japonsko a celkově bělením temných míst historie, včetně akceptování adorace symbolů spojených s nacistickou kolaborací.

Zde si neodpustím připomenutí krutých obrazů, které je nutné čas od času znovu otevřít, přestože bychom na ně raději zapomněli. (Například děsivá fotografie »věnce« ze zavražděných dětí v Ternopilu. Jejich vrazi, ukrajinští banderovci, tam poblíž nich vyvěsili na transparentu nápis Cesta k nezávislé Ukrajině. Dnes je v Ternopilu monument Stepana Bandery.) Je potřeba se skrze tyto obrazy ptát, zdali jsme se někteří z nás opět nevydali podobnými cestami. Některé hodnoty určitým státům zůstanou zapovězeny, dokud se plně nezřeknou symbolů utrpení druhých.

Zámořské elity a establishment přispěly výrazně k minulým a současným problémům Evropy. Jejich současný evropský projekt s cílem porážky Ruska zapojí zřejmě do hry i Polsko.

Nepřítel jako ekonomická nutnost?

Další obavy Západu vycházejí z mobilizačního potenciálu panslavismu a z toho, kdo jej může jako případný »lídr« iniciovat. Přestože je obecně známo, že Slované jsou složeni z různorodých etnik a existuje názor, že jejich spojení je nemožné, v zámoří a v západní Evropě je obava stále živá. Daleko větší obava je z toho, že panslavistickým lídrem by mohlo být nyní Rusko, chcete-li Ruská federace. Historicky již větší slovanská uskupení existovala v rámci státních uspořádání, jakými byla například Jugoslávie nebo Československo. K jejich rozpadu zásadně přispělo liberální obrození doutnajícího potenciálu kolaborantských, ultranacionalistických i fašistických hodnot z dob 2. světové války. Ochrana velkého množství nacistů Západem a zámořím před spravedlivým trestem nejenom, že znevážila lidské oběti holokaustu a genocidy, ale zároveň laboratorně konzervovala či dokonce zušlechtila tento potenciál pro vhodnou aktivizaci v méně průhledné formě pro budoucí využití. USA v tomto hrály a hrají zásadní úlohu od počátku.

Ocituji dvě věty amerického žurnalisty Johna T. Flynna z jeho díla As we go marching, kde porovnával americký New Deal s fašismem a v kterém předvídal problém, dnes více než aktuální: »Musíme mít nepřátele«… »Stanou se pro nás ekonomickou nutností«.

Národní nebezpečí

Připravme se na výrazné energetické, potravinové a dluhové problémy, které zcela ovládnou naše životy. Svobodu mnoho z nás nalezne stejně jako v USA zcela bezprizorně v krabicích pod mosty.

Jak z toho ven? Soběstačnost jedince a celého národa. Přestaňme akceptovat politiky, kteří zneužívají námi odevzdanou politickou moc,vystavme jim účet již ve zkušební době. Když začneme nyní, za třicet let budeme sklízet první skutečné ovoce.

Mlhovina, kterou se mnohdy dnešní hlavní proud šíří, zakrývá skutečnou, velmi krutou a jasnou pravdu a rozptyluje bdělost nad blížícími se obrysy národního nebezpečí. Bez prozření jsme proto odsouzeni zopakovat svoji historickou chybu, stát se nevratně závislými na všem co přichází, a spadnout do otevřené liberální globalizační pasti. V té se staneme každý z nás spoluviníkem periodických krizí, konfliktů, válek a postupné úplné ztráty suverenity i volnosti našeho národa ve všech směrech.

Jiří MIŘEJOVSKÝ

rubrika: Přečetli jsme za vás